Jak říká staré paňdžábské přísloví “kdo neviděl Láhaur, ten se nenarodil”. Ačkoli se to může zdát jako názor, je v tomto výroku jistý náznak pravdy. Doslova od prvních minut pobytu konkrétně v Láhauru se boří naše přesvědčení o Pákistánu a boří se zažité vzorce. Přátelskost a pohostinnost místních obyvatel, jejich ochota nabídnout pomoc či radu, podělit se o výborné jídlo a poučit vás o historii města, tj. nefalšovaná pohostinnost Láhaurců si člověka definitivně získá.
Stejně jako neuvěřitelná směsice jedinečně vyvážených kultur a tradic. A jinak to ani dopadnout nemohlo. Podle badatelů sahá historie Láhauru až do 2. století n. l. Dokonce i dynastie Velkých Mongolů měla ke starobylému městu tu nejhlubší úctu. To jim však nebránilo v tom, aby jej na počátku 16. století dobyli a přeměnili v jedno ze svých sídel. Aniž by ho však zničili nebo vymazali z povrchu zemského. Naopak, vytvořili něco svého.
Po nich přišli Sikhové a po nich Britské impérium. V dnešní době je Láhaur propletencem muslimské mongolské architektury, okázalých sikhů a donkichotských viktoriánských britských architektů. #Přestože Indie leží nedaleko, cestovatelé, kteří dobře znají jižní Asii, zde neuvidí chaotickou dopravu, hordy žebráků či bezdomovců, bídu, nedostatek základní hygieny nebo krávy potulující se po ulicích města.
Město je historií samo o sobě.
Seznam úkolů pro ty, kteří přijedou do Láhauru.